Plavba lodi Lord Rank v roce 2008

Plavba lodi Lord Rank v roce 2008

331thumb.jpgVýborná parta mladých lidí, profesionální irská posádka, nádherná příroda, ideální jachtařské podmínky a spousta zážitků. Taková byla plavba z Bangoru v Severním Irsku do Galway na západním pobřeží, dlouhá 680 Nm, pořádaná Czech Ocean Teamem ve spolupráci s Ocean Youth Trust Ireland. 9 dosud jachtingem nepolíbených mladých lidí z České Republiky ve věku od 17 do 21 let dostalo šanci plavit se Irským mořem a Atlantikem na 20m dlouhé školní plachetnici Lord Rank.

Vypluli jsme v pátek 11. července odpoledne z městečka Bangor nedaleko Belfastu směr Isle of Man. Irské moře nás přivítalo silným větrem a vysokými vlnami, po kterých loď letěla zadobočním kurzem vstříc nekonečné mase vody. Byli jsme rozděleni do dvou skupin po 5 a spolu se stálými členy posádky drželi hlídky po 2 hodinách. Pluli jsme celý den a půlku noci, než se před námi vynořily ze tmy první světelné body tohoto malého ostrova ležícího severně od Walesu. S každou přibývající hodinou bylo těžší a těžší udržet na hlídce oči otevřené, proto nám světla přístavu připadala najednou tak krásná. Kvůli problému s motorem jsme nakonec těsně před přístavem museli loď otočit a pokračovali jsme v plavbě zpět k břehům Irska, cílové město Dublin. Téměř se slzami v očích jsme se dívali na vzdalující se ostrov, se kterým mizela i naděje vytouženého spánku. To už se ale kapitánovi zželelo (poprvé a naposled) bezvládných těl, které se na palubě únavou jen kývali do rytmu vln a poslal nás všechny spát. Zbytek noci vedli loď sami a i porouchaný motor se podařilo technikovi týmu přivést opět k životu.

Po příjezdu do National Yacht Clubu v Dun Laogharre, části Dublinu, nás čekalo oblíbené drhnutí lodi, kdy se i záchodová mísa musela blýskat jak zrcadlo a vonět po fialkách. S trochou představivosti se dílo zdařilo a mohli jsme vyrazit na výlet vláčkem do centra města, kde jsme brouzdali až do odpoledních hodin nedělního dne. To už ale na naši loď, největší chloubu v přístavu, začali přicházet první návštěvníci. Sponzoři, kamarádi nebo i místní lidé, které naše loď zaujala. Největší obdiv sklidila přední kajuta. Nikdo nikdy totiž neviděl 10 postelí na tak malém prostoru.

369thumb.jpgDalší den byla na programu organizovaná procházka po okolí a dokoupení zásob na další dlouhou plavbu. Po nalodění posledního člena irské posádky byla loď připravena k vyplutí. Čekalo nás 45 hodin plavby kolem východního cípu Irska až do městečka Kinsale. Systém hlídek zůstal nezměněn. V kuchyni jsme se střídali po dvou a připravovali jídlo pro všechny členy posádky jen díky vydatné pomoci Craiga, 1. důstojníka, jelikož až na pár výjimek neuměl nikdo pořádně uvařit ani rýži. Vždy ale všem chutnalo, protože hlad je opravdu skvělým kuchařem… Zažili jsme krásné západy slunce, oblohu plnou hvězd a neuvěřitelný klid, který provází všechny námořní jachtaře na jejich plavbách. Po dvou nocích strávených na moři nás přivítal Kinsale Yacht Club malebným okolím a hlavně teplou sprchou. Pro ty šťastnější. Na nás méně rychlé čekala úplně ledová voda. Život je někdy krutý… Středeční den jsme ukončili večerní procházkou po městě a ráno jsme se vydali brázdit pobřežní vody Irského moře. Cílem byla zátoka jménem Crookhaven.

Moře bylo klidné. Dovolilo nám nasnídat se bez větších bojů s miskami, které se nám pro tentokrát podařilo udržet na stole. Vítr postupně tak zesiloval, že ve vteřině proměnil naši poklidnou plavbu v akční scénu, kde hlavní roli hrál utržený výtah obrovské geny, která následně spadla z části na loď, zbytek do moře. Problém se podařilo vyřešit a gena šla opět nahoru na náhradním výtahu. Odnesli to jen aktéři dramatu nedobrovolnou “sprchou“, když se vlny valily bezostyšně přímo přes ně. Po celodenní plavbě plné nepopsatelných výhledů na irské pobřeží a všudy přítomné majáky jsme už za tmy zakotvili v zátoce Crookhaven. Před spaním ani tentokrát nechyběly karty a příjemné unavení nás brzy poslalo do svých kajut.

Do pátečního devátého dne plavby nás probudil pronikavý zvuk klaksonu z rukou vysmátého Craiga za doprovodu činelisty Rayena, který mlátil o sebe poklicemi hlava nehlava. Oba aktéři tohoto poněkud brutálního vystoupení na sebe byli patřičně hrdí, protože celá loď byla ve vteřině na nohou. Plavba byla krátká, ale příjemná. Už po obědě jsme dopluli k ostrovu Bear Island, který se nám stal útočištěm pro další noc. Lord Rank jsme zakotvili kousek od přístavu a na pevninu nás po skupinkách převezl „Donkey Express“ malým člunem. Ostrůvek byl propletený mnoha cestami vedoucími do neznáma. Část výpravy skončila v nekonečných polích, ti méně šťastní v ohradě pro krávy a jen hrstka vyvolených objevila pravý poklad ostrova – obchůdek se smíšeným zbožím. Se zásobami v kapsách jsme si mohli konečně plnými doušky vychutnat krásy ostrova a po pár hodinách na nás čekal Donkey Express k převozu na loď, kde se už chystala večeře. Zbytek večera proběhl tradičně – karty, hudba, večerní hygiena a rozestlaná postel.

369thumb.jpgSobota 19.7. se nesla ve znamení další krátké plavby a o to delším pobytu na nádherné pláži, u které jsme už po obědě zakotvili. Starý, ale překrásný hřbitov tyčící se nad útesy nevynechal prohlídkou nikdo z nás, koupání v ledovém moři většina přenechala těm odvážnějším.

337thumb.jpgPříští ráno nás čekala poměrně náročná celodenní plavba do městečka Dingle, které bylo naší poslední zastávkou před cílem. Na palubě opět nastal režim střídání hlídek po dvou hodinách, volný čas využil každý po svém… Milovníci spánku neodolali rozestlaným postelím, ti aktivnější podpořili svou přítomností kolegy na hlídce. Plavba dostala dramatický nádech v okamžiku, kdy něžné podmínky Irského moře narušily mohutné vlny Atlantiku. Všichni si pobřežní plavbu po rozvlněném oceánu vychutnávali, až na kuchaře odsouzené k přípravě oběda, kteří sváděli obrovské boje s neposednou létající zeleninou.

391thumb.jpgRáno vyplul Lord Rank do své poslední etapy této nádherné plavby. Den si pro nás přichystal milé překvapení v podobě mohutné skály lemované kolem dokola jen mořem, v dávných dobách využívané komunitou mužů pro život izolovaný od okolního světa. Díky pomoci motorové lodi čekající na turisty mohla naše posádka vystoupat až na vrchol a vychutnat si nádherný výhled, někteří z nás stále ještě v nepromokavém obleku a harnesy na sobě. Ve 25ti stupňovém horku a poledním sluníčku jsme se rázem stali pro turisty v tílkách atrakcí číslo jedna. Závěr plavby nám ještě zpříjemnili delfíni svým vystoupením a pak už nám jen záře městečka Galway signalizovala blížící se konec našeho dobrodružství.

Velký úklid lodi, loučení a přejezd přes celé Irsko autobusem do Dublinu. Takový byl poslední den strávený na zeleném ostrově.

Poděkování za všechny krásné chvíle na palubě lodi Lord Rank i mimo ni patří především Czech Ocean Teamu a jeho partnerům, kteří pomáhají pravidelně každý rok splnit několika mladým lidem jejich sny. Více o možnosti stát se členem posádky třeba již příští rok najdete na adrese www.czechoceanteam.cz.

Teamleader Markéta Schwarzová
Foto: Markéta Schwarzová

Starší zprávy